Přidat názor k článku S kočárkem jako se psem

Taky myslím, že nošení v šátcích není pro všechny řešením, třeba já si teda dvojčata do šátku nedám ;-)
Bydlíme teď na vesnici, kam jezdí jen autobus a nemít auto, nehnu se odsud, jezdí sem totiž jen autobusy, kde místo na kočárek není a dává se tam jen složený. A složit kočár s dvěma dětma na ruce a pak s nima 3/4 hodiny jet na klíně, vedle sebe starší (3 letý) dítě, to taky nesvedu.
V Praze se běžně bavím nad ochotou lidí pouštět mě v metru na plošinku vyhrazenou kočárkům. Musím lidi nechat vystoupit, takže nemůžu dvojkočárem zablokovat celý východ. Ostatní lidi se mezitím nasunou ze strany dveří a když všichni vystoupí, naskáčou do vagónu z boků, až plošinu zaplní a já čekám na další metro. Teď už je to lepší, ale před vánocemi jsem se celkem načekala. Ale i matky kupodivu nakupují vánoční dárky...
No těch historek by bylo. Nejlepší mám ale bez kočárku, to mě kdysi v 8 měsíci těhotensví s dvojčaty (a tudíž obr břichem) při nástupu do tramvaje, kam jsem se šplhala s tehdy cca 2 letým synem, nákupními taškami a detskou motorkou, nazval jeden pán tlustou krávou, co nemá lézt do tramvaje, když se tam nevejde ... zavadila jsem o něj :-)))