Přidat názor k článku S kočárkem jako se psem

Přeposílám vám mou zkušenost v MHD v Praze před rokem:
Dobrý den,
bohužel jsem nucena reagovat na situaci, která se mi stala v autobuse číslo 118. Na podzim jsem se stala maminkou a proto se přepravování s kočárkem v městské hromadné dopravě teprve učím. Zatím jsem se setkala, a to bez výjimky, z velikou trpělivostí, tolerancí a ochotou pomoci a to jak na straně řidičů městské hromadné dopravy, tak mezi cestujícími.
Dne 10.1. v 10:11 jsem ovšem nastupovala na stanici Měchenická do autobusu číslo 118. Nedala jsem řidiči znamení. Nevím, jestli jsem víc zapomněla nebo jsem to, vzhledem k tomu, že jiný autobus na stanici nejezdí, nepovažovala tak za nutné. Pan řidič mě na můj vkus až dost důrazně upozornil, že jsem znamení nedala že by mě také příště kvůli tomu vůbec nemusel přepravit. Proto jsem si při vystupování na stanici Budějovická dala obzvlášť pozor, abych na znamení řidiči nezapomněla. Velmi mě ale překvapilo, když mi pan řidič přesto zastavil tak, že jsem manévr - výstup z autobusu na silnici a hned zpět na chodník, s kočárkem sotva zvládla.
Asi bych nad tím vším mávla rukou a řekla si, že měl pan řidič asi špatný den. Zvláště, když jsem se během cesty na Budějovickou stala svědkem ještě jedné, podobně neurvalé reakce pana řidiče na nějakou paní s holí, kterou paní podle něho špatně držela. Jenomže mě se něco podobného stalo za pár dní znovu:
Dne 27.1. v 11:54 jsem opět nastupovala do autobusu 118 a to na stanici Lešanská. Tentokrát jsem, a to si na to od té doby dávám pozor, opět zapomněla dát znamení řidiči. Připomínám, že jiný auobus na této stanici také nezastavuje a vjet s kočárkem dovnitř se mi podařilo bez nejmenších potíží. Vystupovala jsem hned na další stanici, tj. na Roztylském náměstí. Znamení při výstupu jsem dala. Pan řidič mi ale přesto zastavil, z mého pohledu schválně tak, abych tentokrát bez pomoci z nízkopodlažního autobusu nevystoupila. Stál tak daleko od chodníku, abych na něj s kočárkem nedosáhla, ale zase tak blízko, aby se s koly kočárku nedalo nejdříve sjet na vozovku a potom teprve na chodník. Proto jsem na pana řidiče zavolala, že nemohu s kočárkem vyjet. Odpověď byla velmi neurvalá a následující: "Jak jste vystupovala, tak jste nastupovala. Máte čas. To jsem na vás zvědavej..." Naštěstí v autobuse nechybělo dost ochotných cestujících, kteří mě z autobusu vysvobodili.
Samozřejmě nevím, jestli šlo o stejného pana řidiče, to si podle datumů a časů můžete ověřit jen vy. Já tak usuzuji pouze ze shody linek a hlavně obdobné reakce pana řidiče.

Vím, že bych znamení řidiči dávat měla, ale nikdo jsme neomylní. Ani já ani pan řidič. Nepovažuji za nutné, aby se to řešilo hrubostmi a hlavně mstou.

Prosím, zda by jste k předcházejícímu mohli zaujmout nějaké stanovisko.

Děkuji