Přidat názor k článku S kočárkem jako se psem

Když stanovisko, tak stanovisko. Pokud by se stalo něco podobného mně, nestěžovala bych si na "rodině", ale na Dopravním podniku města Prahy. Předpokládám, že to funguje stejně jako u nás v Brně, stížnost lze poslat elektronicky a příslušná instituce je povinna ji vyřídit (pro úplnost, identifikaci dopravního prostředku a tím i řidiče si udělají sami, když jim dodáte nezbytná fakta, tedy na které zastávce a v kolik hodin se incident stal). Vcelku mám často z podobných diskusí pocit, že řada čtenářek reaguje jako ublížené trucující děti místo aby se ozvaly a stěžovaly si. Já jezdím s kočárkem taky (šátek pro mě není řešení, protože už ve svém babičkovském věku na to nemám kondici), s dopravou do tramvají a autobusů jsem neměla nikdy problém a pokud jde o obchody, jdu si kam chci - pokud to podmínky obchodu či instituce umožní (to znamená, pokud výslovně nepřekážím v provozu). Ještě se mi nestalo, že by se mě někdo pokusil vykázat ven. Ale myslím, že by byl v tom případě svědkem zázračné přeměny babičky v herdekbábu. A to nikomu nepřeji. Shrnutí: nesmíte se dát, neúměrně ustupovat, ale taky vždy postupovat podle okoností. Neboť, jak pravil Herbert Spencer: Každmu jest volno činit, co chce, pokud neomezuje stejnou volnost druhého člověka.