Přidat názor k článku S kočárkem jako se psem

Méďulo,
jak už jsem zmiňovala výše, žijeme v Norsku, momentálně Lillehammer, ale minulý rok to byl Halden (na jihovýchodě, prakticky hranice se Švédskem), předtím 2 roky Bergen (západní pobřeží), takže mám zkušenosti z měst různých velikostí i klimatických podmínek. A v podstatě jsou všude stejné, dá se to vztáhnout i na Švédsko.
Podmínky pro maminky s kočárky, případně vozíčkáře, se s našimi absolutně nedají srovnat. Všechny vchody jsou upraveny bezbariérově, obrubníky mají snížená nájezdová místa, u toalet na veřejných místech bývají přebalovárny, často i kojírny, pokud ne, je alespoň přebalovací pult na toaletě pro vozíčkáře. Všude jsou výtahy, neobvyklý není ani "doropner" - tlačítko na otevření dveří. Dětské koutky jsou u lékařů, na všech úřadech, v restauracích, a to nejen koutek s židličkami a stolkem, ale i krabice s hračkami a knížkami. S kočárkem, případně s nákupním vozíkem s dítětem můžete kamkoli, nikde se na vás nedívají zle, naopak, děti jsou opravdu vítány. Smějí se na ně nejen prodavači/prodavačky, ale i ostatní zákazníci.
Zkušenost nemám jedině s hromadnou dopravou, kterou jsem tu nikdy nevyužila. Ale odhaduji, že to bude stejně bezproblémové.
A ještě musím dodat, ke stesku maminek dvojčat, překvapil mě tu značný počet dvojčatokočárů, až později jsem si všimla, že velmi často je používají i maminky, které mají dvě děti s menším věkovým rozdílem, jedno má hlubokou korbu a starší už sedí ve sporťáku. Takže problémem tu nemůže být ani pobyt těchto rozměrnějších "vozidel".
Jediný problém je, když napadne moc sněhu, ale to bývá většinou jen záležitost prvního dne, pak už je vše shrabáno, jen tu v Lillehammeru je toho sněhu a ledu opravdu příliš :)
A to, co jsem psala výše o cestování s šátkem a babyvakem, to se týkalo mých zkušeností z domova.