Přidat názor k článku S kočárkem jako se psem

Přidávám se, asi taky žiju v ráji, na Praze 11 :-))

Cestování v pohodě zvládám s 20 ěsíčním dítětem v kočáru a 3 letým za ruku. Spousta nízkých autobusů, jediné co mě kdy zradilo, že mě řidič nevzal jako4 maminku, ale to chápu.

Staršího syna vždycky někdo pustí sednout, podá mu ruku, pomuže vystoup, v metru do schodu, na jezdicich schodech (já držím kočár) a vždycky mi někdo matěje vezme za ruku.

Obchody - nakupuju v supermarketech, v malých obchodkách v okolí a vždycky uplně bez problému. A i obchody v okolí, tedy praha 4 jsou OK. NIkdy nic i v dobách, kdy jsem jezdila s tankem (tandemem).

POštu máme bezbariérovou.

Opradu se s kočárem dostanu kam chci. Občas musím trochu kombinovat jízdní řády a různé linky, ale snažím se být samostatná :-).

Včera jsem jela bez dětí a měla jsem strašně klouzavý boty a na schodech v metru byla uplná klouzačka z rozbředlýho snehu. Zrovna jsem si řikala, že bych ted nechtela nest kočár, když tam přišla maminka s těžkým sportákem. Ochotně jí pomohl nejaký muž, ale já bych asi odmítla. Fakt bych se bála že ublížím všecm :-(. Bohužel si dovedu představit,že by to tu mamku mrzelo a myslela si že kecam.....

Občas když čekám na zastávce a přijede bus se schodama, tak čekám na jinej, nízkej a hned na zastávce se mi lidi ptají, jetsli budu potřebovat pomoc. Možná v těch lidech budím soucit :-)))

A ceduli podobného typu jsem nikdy neviděla. Bych se jich zeptala, jestli kdybych přijela na invalidnim vozíku, tak by taky měly problém s kobercem a vyhodili by mě, nebo by radši uhybali pohledama, že me nevidí. To me fakt točí!!!!!
Martina