Přidat názor k článku Měla jsem poporodní depku - 1. část

Milá Petruško,

chápu Tě, protože mně se stalo něco podobného. Celé těhotenství jsem prožila ve strachu, beznaději,bez lásky,bez pochopení,bez všeho tolik krásného co jsem moc potřebovala a hledala v lidech kolem sebe, ve své rodině,partnerovi,doktorovi,sestřičkáchi úplně neznámých lidech. Začalo peklo, které se stupňovalo ze strany mého partnera. Začal mi vyhrožovat, že mě zničí, mlátil mě a já se nebránila jen plakala a hladila si bříško. Byla jsem někdy podrážděná a možná citově labilní. Začal mi proklínat celou rodinu, tátu posílat do hrobu, mamince nadával, říkal o ní, že je fekální zubatec a o sestře nosatec. Prostě něco strašného, poslouchat se to nedalo. Ubíhaly dny mého těhotenství a já se těšila na svoji holčičku a přemýšlela co by bylo lepší. Na začátku 9.měsíce mi byla sdělena zpráva, že můj muž byl trestaný za sexuální zneužívání a ať si dám pozor na svou holčičku. Bylo to trauma, které se mnou procházelo zbytkem těhotenství. Následoval krásný porod, zůstala jsem s mužem a celkem se vztah uklidnil. Když jsem přišla domů z porodnice, následoval šok. Dozvěděla jsem se, že mi umíra tatínek a já opět plakala každý den, slova muže, že tatínek chcípne byla nejhorší a děsivá. Táta zemřel po tří měsíčním zápolení se životem. Další 3 měsíce jsem byla šťastná ze své holčičky, ale vzpomínka na tátu byla úplně živá. Chtěla jsem zajít k psychologovi, ale něměla jsem hlídání. Pustila jsem si videokazetu s tátou a trochu se napila. Muž zavolal záchranku, že chci skočit z okna. Samozřejmě si to vymyslel. Nechtěla jsem odejít od své holčičky. Dopadlo to tak daleko, že přijela policie, navlékli mi pouta, příšerně zmlátili, zkopali a odvezli
do Bohnic. Co následovalo sama znáš. Nejkrutější měsíc mého života. Vše jsem řekla, doktorům i psychologům. Myslíš, že s tím něco dělali? Řekli mi, ať jsem ráda, že mi nesebrali dítě a raději zůstanu se svým mužem. Takže s ním jsem a je to trochu lepší, ale jednou se mu to všechno vrátí i s úroky. Nevěřím v Boha, ale věřím, že si ho někdo jednou najde. Za všechnu tu krutost a bolest. Vím, jaká je Tvá bolest Petruško, přeji hodně zdravíčka a síly Tobě i Terezce.

Adriana