Přidat názor k článku A co takhle domácí potrat?

Milá Katko... jsem člověk, který má nízký práh bolesti a navíc moje tělo se někdy "brání" bolesti tím, že prostě při zvýšené bolestivosti omdlím (možná souvislost s nízkým tlakem). Je to něco co nedokážu kontrolovat a proto se občas chovám z pohledu Katky neadekvátně. Sice neřvu nebo neječím, ale omdlívám.
Byla mi trhána osmička zub, lékař mi musel připíchnout injekci navíc, abych skutečně nic necítila, je velice ohleduplný, zná mě, udělá si na mě ten čas, že počká až injekce skutečně zabere, popíchá dáseň jehlou a ptá se jestli skutečně nic necítím, pak se teprve vrhne na věc...stejně jsem se mu tam začala ztrácet, ne bolestí, skutečně to nebolelo, ale trvalo to dlouho, moc dlouho a nešla ven...prostě mě otočil na křesle a sestra mě otírala morkým hadrem, abych se vzpamatovala. Nechal mě vydýchat a seděla jsem ještě 1/4 hodiny v čekárně a teprve potom mě "pustil" domů. Při vrtání zubu mi také dává injekci. Je prostě skvělý.
Díky zubaři předchozímu, který na mě ječel "že mě to bolet nemůže a že na injekce nemá čas" se ze mě stal "panický pacient".
Měla jsem také zánět v uchu a píchali mi bubínek...taky jsem se ztrácela...doktorka mi dala napít a bylo to OK.

Všichni se doposud chovali velice hezky a chápavě.

Kdybych narazila na lékaře, co by na mě znovu ječel "že mě to bolet nemůže", tak jako ječel na Hanku, tak mu říkám předem, že může. Že by moje omdlívání bylo neadekvátní? Asi jo, ale je jeho povinností aby situaci aspoň nějak kočíroval a když už nemůže nic udělat pro odstranění bolesti, tak ať mi aspoň netvrdí, že to "nemůže bolet".

Nejsem člověk, který má lékaře za "Boha v bílém", dokážu se ohradit v běžným situacích proti hrubému jednání,ale tak výjimečná situace jako je potrat je něco jiného.