Sice je to ještě hodně daleko, ale už občas přemýšlím, jak budu řešit tyto situace. A hrozně ráda bych je řešila úplně opačně než moje rodiče. Se mnou nikdy nikdo "o těch věcech" nemluvil, v "předrevoluční době" nebyly ani časopisy pro mladé jako dnes. Rodiče mě hlídali a moc jsem nikam chodit nemohla, když jsem chtěla přespat u kamarádky, volali tam, jestli tam opravdu budu atd. atd. A stejně neuhlídali... Teď mi mrzí, co jsem "vyváděla". A opravdu si gratuluju, že jsem jednak nechytla nějakou nemoc a že jsem v 15 neotěhotněla. Ale mně opravdu nikdy nikdo nic nevysvětlil. A proto bych si chtěla se svou dcerou o těchto věcech povídat, chtěla bych, abych ji mohla věřit a aby ona věděla, že může věřit nám a nedělala všechno nám za zády. Chtěla bych ji poučit o nemocech, antikoncepci a tak. Nebudu tu psát vše - vlastně už vše napsala Vanda.
Předchozí