Ještě bych čistě ze zajímavosti ráda věděla, jak VKUSNĚ řešit situaci, kdy 17-letý kluk "vážně" chodí s 22 letou slečnou (takové vztahy mám v okolí asi 4, jsou bezproblémové, jeden z nich je už 30 let trvající manželství). Se slečnou (již finančně i fakticky soběstačnou) se při první návštěvě tedy chlapcovi rodiče zavřou v obýváku a vysvětlí jí, že je jenom sexuální partnerkou jejich syna a ať se nezlobí, ale že to nemá budoucnost a do případné svatby si na žádné důvěrnosti nepotrpí a se synem může u nich doma trávit čas jen pokud ho hodlá doučovat z matematiky? Nebo je takový vztah nevkusný už sám o sobě, takže využijou svého autoritativního postavení rodiče a živitele a synovi takový vztah zakážou? (lze si to i obrátit... mladší partnerka, starší již pracující partner... to je jedno)
A co když půjde syn na návštěvu k jejím rodičům? Měli by se oni k němu zachovat stejně? Brát jej jako nesvéprávné ucho? Na noc poslat domů taxíkem, popřípadě jej v 20:00 poslat přespat do hotelu, pokud je to v městě vzdálenějším od jeho bydliště? A co když její rodiče to tak neberou, chlapce přijmou "s otevřenou náručí", prostě ho budou akceptovat a podle toho se k němu chovat jako k rovnému člověku s nárokem na vlastní pocity. Jak bude asi ten kluk vnímat rozpory ve svém postavení u nich a u sebe doma?
A ještě by mne zajímalo, od kolika je tedy člověk schopen doopravdy někoho milovat... je to od 18, nebo 22, nebo od maturity, promoce, habilitace, nebo od koupení prvního vlastního bytu....?
Předchozí