Po precteni reakci k clanku jsem velmi rada, ze mam rodice takove, jake mam. Muj pokoj byl vzdy muj pokoj, moje soukromi, muj "byt". Co jsem tam delala, do toho nikdy nikdo nestoural. Nejak jsem si myslela, ze to je bezne, u mych kamaradek to take tak fungovalo. Vidim, ze ne vsechny deti (dospivajici) maji takove stesti.
Jeste teda musim upresnit, ze prvniho kluka jsem domu privedla az ve dvaceti, ti predchozi meli vlastni bydleni bez rodicu. Louky taky neprichazely v uvahu ze stejneho duvodu jako u Vandy.
Chtelo by to tem potomkum trosku verit, ne? A ve vsem ostatnim plne souhlasim s Vandou.
Předchozí