Přidat názor k článku O sněhu a slušném vychování

Zodpovednejsi by samozrejme bylo zatrhnout ji to a jeden listopadovy den, kdy ji bylo 18, se divat, jak si pakuje veci a bez pozdravu odchazi a rok, dva, tri cekat, az se ozve a zacit budovat vztahy rodic-dite znova, na znacne pochroumane minulosti.
Mam, pravda, zkresleny pohled, jsem dcerou tech nezodpovednych rodicu a tak muj pocit stesti, ze jsem si s mamou v 18ti mohla vymenovat recepty na vecere pro "nase chlapy", diskutovat, jestli tata taky nechava ponozky pul metru od kose na pradlo a kdyz uz je tam hodi, tak smotane do koule, cim nejlepe vytrit drevenou podlahu a tatovi se smichem rikat "to je hrozny, ty ses jak muj XY", muze byt zkresleny. To, ze me jiz v te dobe videli coby samostatneho jedince, ktery si holt musi zodpovidat sam za sebe, me nakoplo podstatne vic, nez kdyby me jeste ted vodili za ruku.

Proboha, kazdy clovek je individualita, neexistuje preci univerzalni urceni veku, kdy potomci mohou najit svou lasku, zahajit pohlavni zivot, najit si svuj byt, svoji praci... Nekdo na to ma v 18ti, nekdo v 25ti a nekdo na to nema ani ve 30ti. Desi me, ze znacna cast prispevatelek teto diskuse "urcuje" vychovu deti a "mluveni jim do zivota" podle jejich veku, nikoliv podle pozorovani konkretniho jedince, jaky v tom kterem veku je..