Přidat názor k článku O sněhu a slušném vychování

Jak už jsem napsala výše, opravdu mi mluvíte z duše ... Moje první láska (jak jsem již psala - nebyl to můj první kluk) začala, když mi bylo 18 a jemu necelých 16... Musím podotknout, že to nebyl typický 16-iletý puberťák. Byli jsme spolu tři roky. jeho rodiče jsou rozvedení - máma mu do toho nemluvila vůbec, sama se v té době provdala za muže o 12 let mladšího a táta si s ním jen promluvil a dál to neřešil. Jeho babička s tím měla velký problém, dá se říct, že mě vůbec nepřijala a nechovala se ke mně hezky, naštěští on se za mě vždy postavil. Měla prostě pocit, že svádím jejího mazánka. Problém s tím ale měla moje máma, vadilo jí, že je mladší. Táta jí říkal, ať je ráda, že je to slušný kluk s jinými zájmy než hospoda apod. Tím nechci říct, že se k němu nechovala hezky. Ale že by u nás přespal, to neexistovalo. Já u něj spala normálně, jezdila jsem s nimi i na chatu. Můj další dlouhodobý vztah byl s klukem o 5 let mladším - to mi bylo 23 a chodili jsme spolu 4 roky a z toho rok a půl bydleli z jeho mámou. No a te´d jsem vdaná a můj manžel je mladší o rok a čtvrt. :) Ale je to i tím, že my jsme doma nikdy o takovýchto věcech jako je sex a věci s tím spojené nemluvili, takže mně by asi bylo i trapné mít doma svého partnera a rodiče vedle a už vůbec bych nebyla schopná něco "dělat". Ale u partnera doma jsem s tím problém neměla. A vím to podle sebe, že místo se vždy najde a děti by se měli rozhodně poučit a nespoléhat na to, že když je nenechám s partnerem, tak se nic nemůže stát - to je přece úplný nesmysl. To je reakce na Miladu...