Přidat názor k článku O sněhu a slušném vychování

Ahoj Vando, můžu se Tě zeptat, ty máš děti (dítě) ve věku kolem sedmnácti let? A vychováváš je podle svých postojů? Mně se Tvoje názory hrozně líbí, pokud se vrátím právě do svých sedmnácti a výš. Ale jako rodič nejsem schopná aplikovat tyto názory na výchovu svého syna v tomto věku. To vidím všechno trochu jinak. Taky se mi stalo, že mi syn oznámil s otazníkem ve větě, že dnes bude u nás spát jeho kamarádka. Že prý si vezmou tu nafukovací matraci (dvoulůžko) a přespí v pracovně. Moje reakce: tvojí kamarádku neznáme, ani jsi nám ji ještě nepředstavil . Je to kamarádka nebo je to tvoje holka? Prý je to kamarádka, že ať to neřeším. Tak proč s ní chceš spát v jedný posteli v pracovně? Trapná otázka a už jsem se do toho zamotala. Prostě jsem mu to zatrhla, představa, že by tady každý týden přespávala pokaždé jiná a nebo i stejná holka mě iritovala. Jsem asi i sobec, kromě toho, že by mi to vadilo i z principu. Takže jsem si hned svižně ještě zdůvodnila svoje chování dalším alibi: vždyť ji ani neznáme. Až bude mít nějakou stálou holku déle, představí nám ji, tak potom uvidíme. Od té doby jsem už o žádné kamarádce nic neslyšela.
Píšu to proto, že jsem si uvědomila, jak jsem si dřív, ještě než jsem tyto situace mohla řešit, vždy říkala, jak budu skvělá máma. Jak budu svým dětem důvěřovat: Jak NIKDY nebudu taková, jako mí rodiče! Že to svým dětem prostě nemůžu udělat! Dnes jsem skoro stejná jako mí rodiče. Skoro všechna předsevzetí ohledně liberální výchovy jsou pryč a děti vychovávám celkem asi přísně. Bude to možná asi i tím, že jsem si uvědomila, že mí rodiče zase tak hrozní nebyli. Jen mi nedovolili vždy to, co jsem chtěla a nebo až později. Jak jsem si tenkrát přála mít takové rodiče, kteří by mě vychovávali tak, jak Ty tady píšeš. Bohužel teorie a praxe (alespoň v mém případě) nějak nejdou dohromady.