Důležité je, aby rodič vůbec měl šanci nějaká pravidla nastavit a aby děti nastavená pravidla přijaly. Je to o vzájemné toleranci. Vždy ale budu mít pocit, ani ne tak, že dítě je můj majetek, ale že je to nejcenějš, co mám. A to mě brzdí v rozhodnutích, která by byla sice velmi výhodná pro mé děti, ale já bych měla pocit, že ode mě je to nezodpovědné a že ony na to ještě nemají a měla bych o ně mít strach. Proto s tebou souhlasím v tom, že v určitém věku a v určité vyzrálosti dítěte, je dobré mu umožnit brát si svého partnera domů. Je v tom důvěra, a dítě máš na očích, bezesné noci, kdy nevíš, co kde dělá a s kým, neřešíš. Jen si myslím, že rodič do toho má co mluvit.
Předchozí