Jako dukaz toho, ze to nebyla psychogenni dusnost, bylo predevsim to ze embolie, kterou onen lekar tak vehementne poprel byla prvni z recidivujicich plicnich embolii, ktere me potkaly potom a mohou se i pres Warfarin opakovat(protisrazlivy lek, bere se v tabletach ambulantne po Fraxiparinu/ktery se bere v nemocnici subkutalne/).
Proste ver-never ten dosti vlivny lekar( umyslne neuvadim jmeno, postaveni ani titul) uvazoval asi takto, ze ma prilis vysokou obloznost, ze jsem pomerne mlada, a ze i kdybych embolku mela, nebyla tak masivni, abych ji bez leku neprezila. Nevim proc nevzal v uvahu tu operaci, na kterou me vzapeti posilal. Proste neuvazoval o mne jako o cloveku, ktery ma stajne pravo na zivot jako on. A prave tohle pacientum vadi v kazdem prehmatu nejvic.
Předchozí