ahoj, tak to velmi dobře znám. Mám dva rarášky (2 roky, 7m.), letos končím páťák na VŠB, takže jsem většinu studia strávila na MD.Ale musím přiznat, že přes všechny ty strasti, které to sebou přináší, jsem přece jen ráda, že doma jen tak "nezakrňuju", že prostě dělám také něco pro sebe, no a hlavně že se dostanu do normálního života, tedy do života bez kakání, papání, kojení atd.atd.A taky si myslím, že když člověk chce, tak jde všechno. Taky nemám hlídací babičky, přestěhovali jsem se za prací do jiného města, no a zvládám to, i když mám problémy se žaludkem:) Tak pro všechny, co nemají odvahu - s chutí do toho, půl je hotovo, je to o vůli!!!
Předchozí