Ivano,
někdy teda optimisticky moc nevypadám :-) , ale vím, že kdybych přerušila, mohlo by se stát, že už se k tomu nevrátím. A ekonomická situace v našem kraji mě ke studiu vysoké školy donutila, takže mám i velkou motivaci, proč to všechno dělat. Manžel si je toho také vědom,ví, že bych pak těžko hledala práci a protože stavíme, potřebujem jistotu...... takže umí přebalit, nakrmit....zkrátka je mojí velikou oporou :-) a ono ho to i baví.... No a není všechno černé - bílé. Ten pocit z vykonané zkoušky je přece hrozně fajn. Pořád říkám, dokud to jde, musím. A když člověk něco musí, měl by si to předělat na slovíčko chci, aby to šlo líp. Občas teda uroním slzu, že nezvládám, že toho nechám, ale manžel mě vždycky znova napřímí.
Samozřejmě když je v rodině nějaký problém, musí holt studium ustoupit. Ale troufám si říct, že když je člověk dostatečně motivovaný a má rozumného partnera, zvládla by to téměř každá maminka, která nemá ke studiu a učení se doslova odpor.
Známí to někdy obdivují, ale já spíš obdivuju ty maminky-spolustudující, které chodí do práce, mají dva školáky a ještě studují. Tyhle zase obdivuju já.Myslím, že je to daleko větší stres.
Minulý týden jsem akorát doděla poslední zkoušku v tomhle semestru, tak si ted taky dopřávám klid a pohodu, užívám si každou chvilku.
Mějte se
Předchozí