Linn,
jsem ráda, že to máš tak pěkně srovnané a chválím ti to. Jsem přesně ten případ, o kterém s takovým despektem píšeš. Hned po maturitě jsem se vdala, ve třech letech dítěte jsem nastoupila na VŠ. Nelituju ani jednoho. Nebylo to kolikrát lehké, manželství se nám rozpadlo ve 2 letech dítěte a při škole jsem musela částečně pracovat, abych nás uživila. 2-3 dny v týdnu si brala mou dcerku ze školky babička, měla jsem školu na druhém konci republiky a musela jsem tam zůstávat. Ale, že bychom si nehráli? Nekrmili labuťě, nechodili o víkendech do loutkových divadýlek, do ZOO, nestíhali se kamarádit s malými holčičkami a jejich maminkami? To určitě ne. Ulevilo se mi, když jsem školu dokončila, můj poslední rok ve škole a zároveň její první byl dost náročný. Ale hodně nám to dalo. Dnes je dceři 16, studuje gymnázium a má ke vzdělání vztah, jaký bych přála každému. Doufám, že jsem jí o nic neošidila, i když někteří lidé (možná včetně tebe) se na to budou vždycky tak dívat.
Předchozí