Přidat názor k článku "Znásilnění" aneb Život s mentálně postiženým člověkem

Kudlo, opravdu jde o terminologii vyžadovanou např. speciální pedagogikou i dalšími obory. Má svou logiku - na prvním místě se zdůrazňuje člověk, teprve potom postižení, které ho, bohužel, životem provází.
Už jsem o tom jednou psala, ale budu se opakovat. Moje dcera šilhá. Ve třech letech podstoupila operaci, nosí brýle a okluzor. Navštěvujeme pravidelně ortooptickou ambulanci v dětské nemocnici. Jednou o prázdninách zastupovala v ordinaci postarší lékařka a před naším odchodem se zeptala sestřičky: Jsou v čekárně ještě nějací strabáci? (Měla na mysli děti trpící strabismem - šilháním.)
To slovo se mě tenkrát neskutečně dotklo. Vůbec ten fakt, že někdo je schopen označovat třeba moji dcerušku, krásnou, šikovnou a chytrou holčičku, která má naprosto nezaviněně problém s koordinací očních svalů škaredým a urážlivým s termínem "strabák".
Jinak, je jasné, že slova označující choulostivé záležitosti vyžadují stále nové a nové eufemismy, protože onen termín předchozí do sebe jaksi nasaje negativní významy a ztrácí svůj eufemistický charakter.