Přidat názor k článku "Znásilnění" aneb Život s mentálně postiženým člověkem

trošku se omlouvám, že reaguji spíš na Váš příspěvek než na článek nahoře. Jen jsem chtěla podotknout, že mám 2 adoptivní děti, ani jedno není romské a článek Terezy Boučkové nám zasáhl do života také. Jí nemám její názory nijak za zlé, vyplývají z osobní zkušenosti, ale časopis Marianne mě svým přístupem, kdy názory člověka z rozhovoru v podstatě vydával za obecný postoj, strašně zklamal. Co hloupých poznámek jsme si museli vyslechnout i od kamarádů a všechno ve stylu - stejně ta NRP špatně dopadá, četla jsi tu Boučkovou? Docela upřímně si myslím, že romské děti nejsou až tak odlišné povahou jako spíš přístupem okolí. Když jsme "cestovali" po domovech a FOD, viděla jsme spoustu úžasných romských/poloromských dětí. Vůbec bych neměla nic proti tomu, starat se o romské dítě/děti. Že je nemáme, je náhoda - svoje děti jsme si nevybírali. Dneska bychom už je samozřejmě nevyměnili za nic na světě, jsou to naše děti a naše zůstanou, ať se v pubertě stane cokoliv. Jen si myslím, že není třeba náhradním rodinám zasahovat do život nedomyšlenými články. A - teď budu zcela upřímná - myslím, že vliv rodičů na přijaté děti je velký. Paní Boučkovou osobně neznám, ale jednu zkušenost s ní mám - s její velmi negativní reakcí na komentáře, které se strhly kolem jejího rozhovoru v Marianne. A ta mě bohužel přivedla k myšlence, že i ona je velmi komplikovaná osobnost, což se samozřejmě může odrazit i v jejích rodinných vztazích.