Ne, malý se v noci budí, byť sem tam slyším připomínky, že ve dvou letech už by měl noc bez kojení vydržet. A hlavně taky chci být chvilku s manželem, když už dítě večer usne. Že bych studovala do dvou do rána nepřipadá v úvahu, neb byť jsem dřív byla noční tvor, teď o půlnoci, ne-li dřív, padnu, zcela zmožena tím naším zviřátkem:) Má jediná spása je, že dokážu číst fakt po odstavcích, takže knihy čtu stylem teď mám pět minut času, to jsou dvě stránky:) A když malý nějakým omylem spí odpoledne dvě hodiny, to je skvělé:) Dá se to zvládat i se zlobivým dítětem, ale člověk si musí osvojit rychločtení (což mi moc nejde) a hlavně fakt nemít tu potřebu půl hodinky, hodinu se soustředit na text, aby z něj něco měl. Třeba muž si ani nečte normální knížky nějak moc, protože on na to ten klid potřebuje. Kamarádky na střední se taky divily, jak můžu číst o přestávkách, když to znamená hluk a málo času. Ale je to výborná vloha pro studium s dítětem. Takže ti, co nestudují po večerech, studují po volných pětiminutovkách a knihy se jim válí po celém bytě, jak je furt nosí sem tam;) Všechno jde, ale je fakt, že jeden by se u toho někdy zbláznil.
Předchozí