Jsem ráda, že tento článek vyšel, protože zavedení povinné výuky cizího jazyka je velmi těžkým rozhodnutím. Jsem nejen matka, ale i speciální padagog. V mateřské škole jsem začala s chvilkami anglického jazyka brzy po revoluci a dodnes se podílím na výuce tohoto jazyka, dnes jsou to první třídy, kde je dána jedna hodina týdně angličtině. V těchto letech jsou sice děti hlavičky otevřené, ale velmi často i přetěžované. Přikláním se k názoru s dětmi pracovat co nejdříve, ale jen tou formou, která je "dětská". Hry, básničky písničky a to i s dětmi dyslektickými, protože právě pro ně je tento pozvolný start důležitý. Právě pro ně je mluvená forma základem jejich vyjadřování. Pokud na děti, které právě kolem třetí třídy zjistí, že nestačí v jazykové oblasti ještě nabalíme druhý jazyk a to
s minimem her,zrychleným tempem projdeme audioorálním obdobím, protože někteří již mají za sebou kroužky s touto výukou a přidáme rovnou i písemnou podobu, je dítě v pasti.
Práce s dětmi je krásná a snaha je naučit co nejlépe využívat získaných znalostí z jednoduchých věcí je podstatou.
Předchozí