Přidat názor k článku S bezpečností dětí se v Anglii nežertuje

Souhlasím, ono je to dnes asi o dost jiné než před dvaceti lety, kdy jsem po ulici lítala já. Bydleli jsme na malém městě, v paneláku plném věkově blízkých rodičů, okolo hřiště, pískoviště, lesík. Pamatuju si, že jsem poslední rok nechodila do školky (nudila jsem se a mamka byla na mateřské se ségrou), lítala jsem dopoledne po venku, nebyl s tím problém. Druhá věc je, že jsem znala hodiny, uměla jsem se pravidleně hlásit mamce, rodiče s deseti baráků v okruhu se znali osobně, většinu času byla vždycky poblíž nějaká maminka. A když řekla "Děcka, přestaňte po sobě házet písek", tak to platilo a jinou matku by ani nenapadlo jít si stežovat, že si dovolila říct něco jejímu dítěti. Naopak existovala tichá dohoda, že kdo je venku, kouká po všech dětech. Nepamatuju si, že by se něco stalo. Samozřejmostí bylo, že prodavačkiy v obchodě dětem vždycky poctivě vracelky peníze, dávaly lístečky do ruky, když se jim něco nezdálo, upozornili příště maminku, neprodaly cokoli podezřelého.
Já sama teď uvažuju, kolik samostatnosti budu moci svému synovi dopřát, abych jej neohrozila ani nerozmazlila. Dost těžký úkol v dnešní době, myslím. Vzpomínám si na debatu s kantorkou na vysoké v Brně, která sama má trochu odrostlejší děti. Neumím si totiž moc představit, že tam lze udělat to, co se dělo za mého dětství: přišla kamarádka, šlo se "ven", kde jsme se dokázaly dvě hodiny zabavit, aniž by se něco stalo.