Přidat názor k článku S bezpečností dětí se v Anglii nežertuje

Bohužel. Jsem učitelka, teď i matka a spoustu věcí si uvědomuji ještě intenzivněji, než když jsme měla na starosti pouze cizí děti. Když jsme nastoupila do práce, žila jsem tak půlrok v permanentním stresu, počítala jsem stále, a to jsem měla "jen" 20 relatuvně poslušných a rozumných děcek a za sebou zkušenosti z táborů. Přesto mi málem jedna holčička odešla domů uprostřed vyučování, aniž bych věděla - proplazila se mi pod nohama, když jsem stála u dveří třídy, naštěstí byla odhalena a zadržena pár minut poté...
Myslím, že u nás v ČR prostě děti a rodina nejsou brány vážně, není to prostě dost důležité pro politiky, ekonomy atd. atd. Raději budou voliče lákat na nesmyslné zvyšování všech možných příspěvků a přídavků, než by se zajímali o to, jak podpořit vznik všech možných služeb pro rodiče s dětmi. A vinu nesou i rodiče - když jsme se přestěhovala a kontaktovala své kamarádky, které jsou též na RD, že můžem chodit společně cvičit, plavat, hlídat si děti, že bych třeba doučovala pár hodin v týdnu, nikomu se prostě nechtělo. Já bych jako matka chtěla být maximálně se svými dětmi, ale občas prostě potřebuju něco jiného, přivydělat si pár vlastních stovek pro ten pocit a koupit si třeba tričko. Ale někdy mám pocit, že u nás to je prostě buď/a nebo: buď jsi s dětma doma, nebo lítáš do práce na plný a lítáš jak blázen a stresuješ se, protože s malýma dětma vždycky něco šidíš (česká žena většinou sebe a vztah s partnerem, pak to jde s těmi vztahy do háje...)