Přidat názor k článku Když maminky studují...

Taky letos končím a už se opravdu nemůžu dočkat! Ale nelituji, že jsem do toho šla, přestože toho někdy mám plné zuby a nestíhám - chodím ještě do práce. Nemám ale pocit, že by děti trpěly - snažíme se jim oba věnovat, trávíme hodně času spolu a pořád něco vymýšlíme. Jsem učitelka ve školce, takže jsou moje děti se mnou témeř celý den. Když mám zkoušky, vezme manžel v sobotu děti a vyrazí na celodenní výlet někam do lesů a já se můžu učit. Jsou věci, které samozřejmě nedělám - nechodím cvičit, do kina, někam na pokec, nedá se u nás jíst z podlahy a medaily za úklid bych rozhodně nevyhrála. Ale jsme spokojeni. Myslím si, že mým studiem je obohacena celá rodina - naučili jsme se opravdu si všichni pomáhat, i pro mé malé dcery je dnes samozřejmostí podílet se na chodu domácnosti. Víme, že se na sebe můžeme spolehnout a že se podržíme. Vidí, že je normální, když se chlap postaví k plotně nebo vytře podhladu. Vidí, že je normální se učit; starší dcera jde po prázdninách do školy a těší se, že se bude učit jako maminka. Vidí, že je občas potřeba zatnout zuby a překonávat překážky, i když se nám moc nechce. Moje studium je týmová práce - bez své rodiny bych to nikdy nedokázala. A skoro mě dojímá, když jedu ke zkoušce a dcery mi řeknou: "A maminko, snaž se, ať dostaneš jedničku! Ale kdyby to byla dvojka, to nevadí, to je také dobrá známka!" No řekněte, můžu je zklamat?