Ahoj Zuzko,
Tebou popsanou metodu oddechového času dělám v podobné podobě jako "stůj a přemýšlej", nebo "až budeš připravený se dohodnout, přijď".
Můj syn má 2,5 roku a je velmi komunikativní, citlivý a při tom všem se snaží o prosazení své vůle. Nechce stát u stěny, natož sedět v klidu a přemýšlet. Běhá za mnou a tam si lehne na zem a pláče, poslední dobou spíš jen tak chroptí. Jsem přesvědčená, že ode mě chce nějakou pomoc, ale nevím jakou. Ptát se ho, Co potřebuješ? nebo Můžu Ti pomoct? nemá význam - neslyší mě nebo v tu chvíli není schopen rozumět.
Zaujalo mě, co´s napsala o pevném objetí - že se vám neosvědčilo. V jakém směru? Můžeš napsat víc? Já jsem pevné objetí praktikovala snad od 7 měsíců tak do dvou let, ale teď už do něj ztrácím odvahu. Můj syn se při něm dostává do ještě většího afektu než při samotném "vztekání".
Co Vy? Jak to vypadalo u vás?
Tili
Předchozí