Přidat názor k článku Fenomén „kojení“

Ivono, nejsi samo, komu kojení dělalo problémy. I já se počítám mezi matky, které nekojily, ač se snažily. Po prvním porodu se mu vůbec neudělalo mléko. Dcera byla malá a neměla sílu "vytáhnout" ze mě mléko. A moje gigantická prsa zůstala absolutně bez odezvy. Ani se mi nenalily. A to mi všichni tvrdili, že mléko se udělá všem, i matkám, kterým dítě někam odvezou. Připadala jsem si jako ta nejhorší matka na světě. No, neudělalo se mi. Ani doma. Takže flaška.
Po druhém porodu se mi sice nějaké mléko udělalo, ale i přesto, že jsme se se synem snažili, co to šlo, tak jsem kojila 5 týdnů a musela jsem dokrmovat. I když se mi podařilo odsát mléko do lahve, tak syn to vypil a plakal hlady. Přikládala jsem pořád častěji a tím méně mléka jsem měla, ačkoliv příručky o kojení tvrdí opak. Nepomohla mi laktační liga ani laktační poradkyně. Poradkyně si se mnou v podstatě nevěděla rady a přitom je opravdu skvělá (žádná fanatička). Říkala, že techniku mám dobrou, ale malému to prostě nestačilo. Vypadalo to, že mám jenom přední mléko.
No, po pěti týdnech už opravdu nebylo co kojit a tak jsme skončili na flašce. Kašlala jsem na to, co řekne okolí. Přece nenechám svoje dítě umřít hlady. Okamžitě se z toho řvoucího uzlíčku stalo spokojené miminko (stejně jako u dcery).
Vím, že kojení je pro děti to nejlepší, ale někdy to prostě přes veškerou snahu nejde. A je mi někdy zoufale smutno, když vidím (nebo slyším), jak "fanaticky" je propagováno kojení. Matky, jsou z toho jen ve stresu (také jsem byla).