Přidat názor k článku Fenomén „kojení“

...já,ač majitelka bujných vnad také nekojila ani jedno ze dvou svých dětí.Obě mé děti se narodily s odstupem 5 let v termínu s váhou okolo 3,5 kg,zdravé,čilé. Po prvním porodu se mi sice prsa nalila a ztvrdla a to bylo asi tak vše. V porodnici otáleli s příkrmováním tak dlouho,až se z mého syna stala vyhublá apatická loutka. V den,kdy jsme šli domů mu sestra nalila do krku půl lahve sunaru a poslali nás domů. Syn byl tak zesláblí,že i když se mi doma mléko spustilo prostě jen otvíral hubičku,dokud samo teklo sát snad ani nebyl schopen. Probděla jsem několik nocí v koupelně a skusila vše od sprchování,masáže,pravidelného odstříkávání-vždy jsem ze sebe vymámila jen pár ml..a dost. Takže jsme přešli na láhev. U dcerky jsem mléko prakticky nemněla i když byla narozdíl od syna dravá a savá -jaksi nebylo co sáti a to i přes četné pokusy sestry s odsávačkou - prostě pár kapek a šlus. Takže bylo li co,odstříkala jsem a přidala do láhve se sunarem a nijak jsem se netrápila. Co šlo,to jsem zkrátka svým dětem poskytla a kde nic není... :-).Tak se prosím netrap,je to blbost. Mé nekojené děti jsou zdravé,chytré,pěkné,mají hezké zdravé zuby/někdo mi kdysi řekl,že když nekojím,tak budou mít děti zkažené zuby :-( -no pěkná blbost/. A souznění matky s dítětem? Mně kojení jako souznění nepřipadalo,spíš jako trápení a utrpení jak tělesné tak duševní moje i dítěte - z toho plyne moje rada-neřeš to :-). Přeji zdravé dítko a pevné nervy :-)