Přidat názor k článku Fenomén „kojení“

Přesně tak. Problém porodnice je vynervovaná matka, která váží před kojením a po něm a vymáčkne ze sebe sotva 5 g. Dítě hubne a hubne a mamina pláče a pláče. Byl to i náš případ, začala jsem přikrmovat v porodnici stříkačkou a domů odjížděla po čtyřech dnech s hubeňourem a mlíkem v krabici. Doma jsem okamžitě přestala přikrmovat a vážit a najednou během první noci drobeček začal pít. Za první týden přibral 330 g. Potom už míň, ale jsou mu čtyři měsíce a svou porodní váhu zdvojnásobil. A stále kojíme. Někdy je to těžké, protože jak začal být pohyblivý drobeček, kojíme někdy s nohou za uchem a bradavky jsou celé okousané, jak si drobek hraje. Jsem po několika generacích první v rodině, protože nekojila ani babička, maminka a ani moje sestra. Takže kojení považuji spíš za otázku štěstí a někdo ho prostě nemá. Pak je nejdůležitější mamču nestresovat a miminku kontakt nahradit spoustou mazlení.