Poprvé jsem rodila v r.2002, neměla jsem žádné mléko, dcerka sála jak o duši, ale mléko nebylo. Dokrm jí dali až když šla s váhou hodně dolů a probrečela hlady celou noc. Sestry byly nepříjemné, asi jsem jim pokazila tabulku plně kojených dětí, pořád mi vykládaly jak je důležité kojit, až předposlední den přišla starší doktorka, jediná mi šáhla na prsa a řekla, že tam žádné mléko není, domů jsme šli s dokrmem. Pobyt v porodnici jsem probrečela, dávali mi najevo, že jsem špatná, že nekojím. Navíc mě to mrzelo, protože jsem kojit chtěla. Podruhé v té samé porodnici jsem rodila v r.2004, mléko jsem opět neměla, byla jsem připravená na reakce sester na mé nekojení a hle, nikdo nic nenamítal, když viděli, že po nakojení se váha nezměnila. Názory od sester byly najednou že ne každá maminka může kojit. Na pokoji jsme byli 4, z toho 3 děti odešly domů dokrmovné.
Předchozí