Přidat názor k článku Fenomén „kojení“

Já jsem si se začátekm kojení zažila přesně to, co píše autorka - bylo to horší než porod: neskutečně nalitá a bolestivá prsa (to už prý v porodnici neviděli tak 10 let), několik probdělých nocí, kdy mi nedovolili jít spát a nařídili odstříkávat, horečky, fyzické i psychické trápení ze strany dětských sester i lékařky ("vy se moc šetříte"). Anička byla propuštěna jako plně kojená, ale po pár hodinách doma plakala hlady. Ač jsem se snažila, po týdnu jsme utíkaly k naší lékařce, který zjistila, že Andulka nepřibývá - tedy hladoví. Byla jsem šťastná, že Andulka už nebude hladovět, když mi doporučili přikrmit ji UM.

Kojení jsem ale v rámci obecné kojící hysterie nevzdala a částečně Andulku kojila až do 6 měsíců, kdy už jsem mléko neměla žádné. Je mi dobře při pocitu, že jsem alespoň u částečného kojení vydržela. Nicméně na slovo kojení jsem tak trochu alergická.