Přidat názor k článku Fenomén „kojení“

Taky se nám kojit nepodařilo. Podobně jako autorka článku, taky už nejsem nejmladší (v době porodu 35 a půl roku, rodila jsem první mimi, těhotenství proběhlo pohodově, porod se mi nakonec po velkém úsilí naštěstí podařilo zařídit podle mých představ - takže nakonec to byl taky pro mě hezký zážitek (jen jsem si užila stres v posledných týdnech těhotenství, kdy nebylo dořešeno, zda skutečně můj porod proběhne tak, jak jsem chtěla a s konečnou platností se o tom rozhodlo až týden před porodem). Kojit jsem samozřejmě chtěla i jsem si vybrala porodnici, kde se tomu velmi věnují,leč nezadařilo se. Malá prsa, malé bradavky, žádné mléko ani pátý den po porodu,miminko, které se absolutně nehodlalo přisávat a k tomu fanatický personál porodnice, který v žádném případě nepřipouštěl jinou možnost, než kojení - tak tohle všechno když se dalo dohromady, tak moje kojení nemělo šanci.Mimísek pak nepřetržitě řval hlady, v porodnici ho dokrmovali injekční stříkačkou, po čemž měl pak neskutečně zavzdušněné bříško - takže zase pláč, samozřejmě hubnul a z krásného spokojeného miminka se stal rozklepaný uzlíček nervů, u kterého každý můj pokus o přiložení vyvolal doslova amok a záchvat neutuchajícího jekotu. Už jen když jsem se chystala k pokusu o kojení a položila si malého na polstář pod prso a začala si odepínat kosíček podprsenky, tak mimís spustil řev a začal se svíjet a nebyl naprosto k uklidnění. Ačkoliv tamní sestřičky tohle vše věděly, viděly, že mléko nemám a malý se nepřisává, tak stejně dál fanaticky trvaly na pokusech o kojení.Po pěti dnech už tekly nervy i mně a požádala jsem o umělou výživu a o lahev. No to jsem si vyslechla - od sestřiček, od tamní dětské dr... Ta byla obzvláště fanatická a dokonce dávala do souvislosti výši vzdělání a schopnost kojit (když jsem požádala o umělu výživu, tak mimo jiné se mě ptala na zaměstnání a podotkla cosi v tom smyslu, že by teda do mě neřekla VŠ vzdělání...). No, celkově tam, bohužel, personál posuzoval rodičky podle schopnosti kojit, množství mléka a velikosti prsou. Ty, které zásobovaly svým mlékem celé oddělení, byly vážené a koukalo se na ně jinak, než na ty kterým kojení šlo bídně popřípadě nekojily.Ta dr. mi mimo jiné vyčetla, že to vzdávám brzo a že laktace může nastat třeba až 10. den po porodu. Hmm, takže podle ní by bylo lepší další týden nechat mimi brečet a svíjet se hlady,abych poté došla k stejnému závěru, jako teď :-(( Nakonec jsem si prosadila umělou výživu a od té chvíle byl můj mimísek nejspokojenějsí miminko na světě. Hned do dalšího dne přibral, takže nás nakonec pustili domů, nepláče, vypije lahev a hned zase spinká, i noci jsou naprostá pohoda. Teď už mu je přes měsíc, krásně přibývá, je to šťastné, pohodové mimi, naše sluníčko. Občas mě sice přepadnou výčitky, jestli jsem se neměla přece jen o to kojení víc snažit, ale nezadařilo se ani když jsem už byla doma v klidu z dosahu tamní fanatické laktační ligy.Zkusila jsem odsát odsávačkou - nic, odstříkat ručně - po velkém úsilí asi dvě kapky čehosi z jednoho prsu. Navíc prsa se mi nezvětšila ani o mm ani během těhotenství ani po porodu (stále mám odjakživa velikost podprsenky 75B :-), moje mamka mě taky nekojila - nebylo čím, ač prsa měla vždy velká... Tak snad jsem udělala, co se dalo, ale někdy kojit prostě nejde, i kdyby člověk sebevíce chtěl.