Přidat názor k článku Fenomén „kojení“

Po pěti dnech? A to to miminko má pět dnů vydržet hlady? Jsem ráda, že tady takový článek je. Já jsem se v porodnici setkala s takovým přístupem, že příkrm nedají ne a ne. Miminko plakalo, já brečela, bylo to hrozný. Mám 3 děti a nekojila jsem ani jedno - mléko se prostě neudělalo. Ani mlezivo, ani mléko. Nepřeju to nikomu. Nejen ty pocity viny vůči dítěti, že jsem špatná matka atd. (jak už tady zaznělo), ale i ten přístup sester a lékařů (taky už to tady padlo), kdo chce kojit, tak kojí. Hrůza. Vždycky přišla nějaká paní chytrá, že ona mě určitě rozkojí. Na moje prsa sahalo během těch tří poporodních období víc ženských, než v celém mém aktivním sexuálním životě mužů. Nikdo nepřišel na nic, co bych dělala špatně. Prostě to nešlo. A přesně - je to pro dítě to nejlepší, o tom snad žádná z nás nepochybuje, ale proč se z toho stává takřka povinnost? Protože kojit se musí a když ne, tak jsem "ostuda". Ano, tohle mi řekla dětská sestra v poradně. Ach jo...