Přidat názor k článku Fenomén „kojení“

Souhlasím s těmi maminkami,které propagují pohodu při kojení.Sama jsem své první dítě kojila jen tři měsíce a celou dobu jsem měla pocit,že to není ono,že nekojím správně,že dcera nepřibývá atd.atd.Přitom jsem si už v těhotenství přečetla stohy literatury,takže teorie na jedničku,praxe na čtyři mínus.Navíc do mě hučela celá rodina,ať to vzdám,že malá stále křičí,navíc je nějaká pod míru (babičky milují boubelatá miminka).Po třech měsících jsme vytáhla flašku,koupila sunar a zklidnila sebe i dítě.Po pár letech jsem byla znovu těhotná.Nečetla jsem raději nic a vnitřně jsem se rozhodla,že kojit prostě budu.Prsa mi také v porodnici druhý den ztvrdla,sestřičky si mě vzaly do parády a následovaly již zmiňované masáže.Která nezažila,neví jaké bolesti to provází.Pomohly mi dítko krmit stříkačkou a naučily mě to.Nemohu si na porodnici stěžovat,rodila jsem v Ostravě-Porubě.Opět mě doma čekal boj s celou rodinou.Kdykoliv mimčo víc plakalo,tak mě manžel i rodiče přesvědčovali,že má určitě hlad a ať mu dám sunar z flašky.Nepřesvědčili...kojila jsem klidně co hodinu(doma jsme vypustili i ty stříkačky)-doma,v parku,u pískoviště,kdekoliv.Prvních sedm měsíců jsem kojila každou noc co dvě až tři hodiny,dnes se tomu divím,ale zvládla jsem to (bez pomoci a bez podpory manžela,bez ranního vyspávání,protože jsem vodila starší dítě do školy).Párkrát jsem volala laktační poradkyni,něco zkonzultovala s kojícími kamarádkami a výsledek byl,že jsem kojila 15 měsíců.Přitom mám prsa tak nulky,takže na rozměrech fakt nezáleží.Jo a abych nezapomněla,na zatvrdlá prsa mi sestřičky v porodnici poradily tvaroh (nejíst,ale dát přímo na prsa).