Přidat názor k článku Fenomén „kojení“

V Motolské porodnici jedna ženská sestřička propagovala hlavně obrovské množství tekutin. Ne kvůli kojení, ale proto, že se všechno lépe hojí a nebudete tak protivné sami sobě. A že jsem si protivná byla, když nám to kojení nešlo, to snad nemusím zdůrazňovat. Pomohla mi snad ze všech nejvíc taky proto, že když mi vzali chlapečka na světýlko kvůli žloutence a já jsem slzela jak krokodýl, poslala mě k automatu na kafe a poradila dvakrát denně hodně sladký (kofein v tom není skoro žádný). Bránit se nějakým radám sestřiček nebylo možný, protože hlava po porodu funguje úplně podivně. Jak už jsem psala, rozkojila jsem se až doma a máme klid. Prostě někdy kojím po třech hodinách a někdy po hodině. Nijak se tím netrápíme a na tabulky o tom kdy kojit a jak dlouho z kterého prsu kašleme. Z počátku jsem kojila i hodinu, pak půl hodiny natřásala, kvůli odříhnutí a znova začínala kojit. Prakticky jsem nedělala nic jiného, ale teď už máme nakojeno za deset minut, někdy i s přebalením. A až to nepůjde "odložíme prsa" a sáhneme po lahvi. Svědomí mám čisté, dělám co můžu a snad vydržíme alespoň do půl roku (čtyři měsíce už máme za sebou).