Přidat názor k článku Fenomén „kojení“

Mám dceru starou 15 měsíců, měla jsem vše prostudované, byla jsem přesvědčená, že pokud se dítě nekojí, tak buď zemře hlady (láhev je totiž naprosto nepřípustná) nebo následně na různé nemoci, které dostane.
Rodila jsem u Apolináře neb jsem byla přesvědčená, že množství porodů za rok zaručuje profesionalitu - no nezaručuje. Pominu-li, že mě museli dodatečně zašívat neb jsem rodila na přelomu sněm a paní doktorka možná pospíchala domů nebo došla zásoba nití, tak především pobyt na oddělení šestinedělí byl docela "hustý". Mléko se mi nedělalo a nikdo to se mnou neřešil, žádná sestra ani lékařka za mnou nepříšla a že by se pokoušely o nějaké různé techniky........ ani náhodou. Malá dostala příkrm až třetí den a to ho jedna hodnější sestra přinesla polotajně neb přece se musím rozkojit.
Dokonce, když jsem pak mohla "oficiálně" chodit do sesterny pro příkm, tak se jedna z "takysester" pokusila o vtip - naklonila se nad malou a pronesla: " To víš, že ti dáme mlíčko, když máma nevaří."! Což čtvrtý den po porodu, rozhozená z nekojení a prožívající pocity viny, že toho nejsem schopná, když přece všechny mohou a jen já jediná ne............. je opravdu taková rána, že i dnes mě to bolí. No, nekojila jsem vůbec a ještě jsem to v sobě nezpracovala, ale je fakt, že malá je zdravá jako řípa (až na jednu rýmu, šestou nemoc a neštovice). Takže kojit je určitě nejlepší, ale současná "masáž" pro ty co opravdu nedobrovolně "nevaří" zavání tak trošku "terorem" a způsobuje hodně bolesti. Nožná by neškodilo připustit, že to prostě někdy opravdu nejde.