Přidat názor k článku Fenomén „kojení“

Šla domů s příkrmem a tam si dělala, "co bych chtěla". Měla jsem štěstí na dobrou dulu, ta mě uklidnila, řekla ať se prostě neděsím, zkontrolovala techniku a řekla, ať se vykašlu na všechny poučky a mám dítě doma u prsu třeba pět hodin. Trvalo mi, než jsem tu radu byla schopna praktikovat, ale nakonec jsem to tak stejně dělala (malý usínal při kojení, po položení se hned budil, já nevěděla, kolik vypil, jestli má hlad nebo chce jen chovat atd.) a bylo to to nejlepší. To, že jsem si to mohla dovolit, bylo taky díky velmi vstřícné doktorce (řekla, že dítě rozhodně nebudeme vážit před a po kojení, že to jen matku stresuje...) a byla ochotna přijít několikrát k nám domů. Samozřejmě lví podíl má i manžel, kterému nevadil naprostý chaos v domácnosti a zvládl utěšovat vystresovanou manželku. Dnes si z toho děláme legraci, protože malý je pěkný macek, a jsem rádi, že jsme to nějak zvládli.