Ale já se vůůůbec nedivím, že to někdo vzdá. Člověk si totiž před porodem absolutně neumí představit, jaké to bude "potom" (teda já určitě neuměla, ať mluvím za sebe), ten strach o dítě, dali mi ho po 10 dnech domů a já několik dní nespala v hrůze, že zamhouřím oko a něco se stane... No přežil mou péči, děti jsou zdá se poměrně odolné :-))). Nejhorší mi na tom nekojení ale přijde ten šílený, intenzivní pocit naprostého selhání, a nedá se s tím nic dělat. To jsem nikdy dřív v životě nezažila, takový pocit. Hrozné.
Předchozí