Moje kojení byl také horror, nakonec jsem se rozkojila, ale stálo mě to všechnu sílu, co jsem měla. Nejhorší byl ten pocit krkavčí matky, pokud selžu a nebudu kojit, který mi byl v porodnici i v různých článcích podsouván.Pak se mi dostal do rukou článek o situaci v Afgánistánu za éry Talibanu, kde popisovali příběh miminka, které vypiplali (po smrti jeho matky při porodu) mlíčkem do kafe. Zatrnulo mi. Uvědomila jsem si, že i když to opravdu nepůjde a já nebudu kojit, moje dítě dostane hodnotnou náhradu a hlady neumře. Každý chce dát dítěti to nejlepší, ale když to opravdu nejde a bolí to (a pekelně!), tak (u nás) nejde o život!
Předchozí