Přidat názor k článku Fenomén „kojení“

Tak to jsem ráda, že asi nejsem cvok, když jsme se u Apolináře necítila dobře... Asi nejsem jediná, koho zraňoval nepříliš citlivý přístup sester. Asi už otupěly.. :-( S odstupem času jsem si říkala, že jsem byla prostě "jen" přecitlivělá. No jo- byla!! A to je právě to.. asi by se mělo počítat s tím, že maminka po porodu je prostě "mimo".. Že zažívá nejpodivnější období ve svém životě. Já konkrétně jsem se cítila šťastná jako nikdy před tím, ale zároveň mi asi nikdy nebylo tak "blbě"...
Přála bych si odnést si jiné vzpomínky a pocity z této doby. Z nejdůležitějšího momentu v životě... (alespoň do dalšího porodu :-)))
Jinak svého rozhodnutí rodit tam nelituji.. Jako astmatička jsem měla jiné priority, přístup sester k mé osobě nebyl na prvním místě. Ale je škoda, že to nejde skloubit..
A co se samotného porodu týče, ráda vzpomínám na porodní asistentku Jurigovou... To je anděl :-))

A ke kojení- příkrmy jsem si taky vyžebrávala, byla jsem nervní z toho, že má syn hlad... Když hrozilo, že nás kvůli úbytku váhy nepustí domů, najednou to šlo bez problémů!! Sestra mi poslední noc nosila příkrm pravidelně až pod nos a ráno se pan doktor mohl zaradovat a pustit nás domů...
Doma se mi ze samé radosti spustilo mléko, překonala jsem i trápení se záněty (vracela jsme se do porodnice pro antibiotika) a kojím dodnes a ještě asi dlouho budu.