Přidat názor k článku Fenomén „kojení“

Jo jo, kojení. Poslední dobou mi to připomíná hon na čarodejnice. Jako by nebyla jiná možnost než buď kojit anebo nekojit - a být ta špatná. S kojením jsem měla problémy taky, mám velká prsa, takže sestra u Apolináře přišla koukla a řekla jo vy budete muset mít klobouček, já se podívám jestli něco najdu a odešla. To bylo o půlnoci, s přiložením mi nijak neporadila, malý řval a vlastně se ani nenechal přiložit. Takže já nevěděla jak ho mám držet, co s prsama no hrůza. A to mi mléko prosakovalo, jak jsem ho měla hodně. Podruhé ho přinesli ještě v noci, spal, nedal se vzbudit.Ráno mi ho přinesli už natrvalo s tím, že v papírech bylo napsáno že byl přiložen a sál. A od té doby se se mnou nikdo nebavil. Studovala jsem prospekty abych aspoň vymyslela polohu. Kojení s kloboučkem je nanic, dítě saje, ale unaví se než se nají, takže jsem třeba zkoušela kojit 1,5 hodiny a malý stejně brečel. Takže i přesto že jsem měla mléka jako mlékarna Kunín, stejně jsem dokrmovala uměle.
Jesli ještě budu mít druhé dítě, tak se od sestřiček nenenách odbýt, i kdybych ji tam měla chytnout pod krkem,
. I když pár hodin po porodu, unavená, hormony na pochodu ?! To až potom doma v klidu si vždycky řeknu co bych tak sestřičkám řekla apod.
Znáte to, ne?