Přidat názor k článku Fenomén „kojení“

Já se chci jen "Apolináře" zastat - rodila jsem tam v roce 2003 císařským řezem, mlíko se mi nechtělo spustit (po císaři to prý trvá déle), byla jsem nešťastná, že nejsem schopná své miminko nakrmit (jak tak maminy po porodu bývají přecitliovělé) a ze strany sester jsem se dočkala jen trpělivé pomoci a uklidňování. Ondru netrápil nikdo hlady, automaticky dostával "cizí mateřské mléko", dokud se nespustilo to moje.

PS. Jinak souhlasím, že pokud maminka nemůže, nebo i z jakéhokoliv důvodu nechce kojit, je to jen a jen její věc a nikdo by jí neměl dávat najevo, že je proto špatná. Naše maminky nás také témeř někojily (nebyl to tehdy trend) a byly proto snad špatné? Mě naopak připadá, že nutnost např. uprostřed noci vstát a jít dělat výživu (míchat správný poměr, odhadnout správnou teplotu, kontrolvat, jestli je vše umyté a čisté...) je mnohem náročnější, než v polospánku přiložit mimčo už k hotovému. Eli