Přidat názor k článku "Znásilnění" aneb Život s mentálně postiženým člověkem

Radko, opravdu nemuzu souhlasit, totiz si myslim, ze tady jde o prosazeni pojmu, jak chteji lidi s postizenim, aby je ostatni oslovovali, a je to eticka povinnost odborniku aby na to reagovali, a jejich pripominky prijaly po upozorneni. Rict, ze ja nevidim rozdil a pisu jak mi to z prst tece, je totez, jak rict, ze ja, mili klienti, na vasi city kaslu.

Nevim kterou profesni etiku ucis, ale nerozumim jak ti mohlo uniknout, ze trend poslednich trech desitek let je integrovat lidi s postizenim do spolecnosti. Jde o to, ze se zacalo akcentovat, ze lidi s postizenim jsou predevsim lidi s lidskymi potrebami, to jest s potrebou pro rodinu, kulturu, spolecnost, vzdelani a praci. Zarizeni bezbarjerovych pristupu, prechod na domaci peci misto ustavni a ruseni vselijakych segregacnich a izolacnich opatreni vzdy sly spolu s pretvarenim jazyka. Jazyk je jenom zrcadlo, da se to rict tak, ale je to zrcadlo nejenom spolecenskych skutecnosti ale i zpusobu mysleni. Clovek ktery se vyjadruje neopatrne, o citech sveho blizkeho nepremysli, neni to tak?

P.s. kdyz publikuji, svoje tituly neuvadim. Neni to zvykem za arealem vyvale Habsburske risi:-). S tou kvalitni skolou nechtela jsem rypat, ale musim rict, ze v zadne prestizni instituci nebo casopisu, s kterymi jsem mela tu cest, na politickou korektnost jazyka nekasleli. Z PC jazyku se dela soukroma sranda, to jo, ale kdyz se publikuje, uci nebo mluvi verejne, neni mozny aby nekdo s profesni sebeuctou nedaval pozor na politickou korektnost.