Přidat názor k článku Fenomén „kojení“

Ahoj, taky musím přispět se svou troškou. Už z porodnice jsme odcházeli s dokrmem (rodila jsem císařem a teprve kolostrum se mi udělalo až šestý den po porodu, do tý doby nic, ani kapička), teď je malému 10 týdnů a pořád jedeme napul - napůl kojíme napůl umělý. Nevím proč, ale malý se vždycky zarazí na 60ml, víc ani kapku a pak už chce jen flašku buď s odstříkaným nebo Nutrilonem. Nejdřív jsem to taky hrozně prožívala, v porodnici jsem kvůli tomu 3 noci probrečela, od sestřiček pomoc žádná, ještě byly pěkně nepříjemné, neuměly mi poradit, co dělám špatně, vždycky jen řekly - nojo, kluci jsou línější a malého odnesly. Uklidnila mě až naše dětská doktorka, když se tam za námi přišla mrknout - koukla na něj a řekla - no Bóže, tak prostě kojit nebudete, dyť se prd stane...:)tím mě hrozně uklidnila, ostatní na mě koukaly pomalu skrz prsty a ona byla vlastně jediná, kdo z toho žádnou tragédii nedělal. A je to fakt, když vidím, jak je to v zahraničí - ve většině zemí je mateřská 3 měsíce a pak šup zpátky do práce a na kojení nikdo takhle nelpí..vím, že je to pro dítě nejlepší, ale okolo mě je spousta holek, co prostě mlíko neměla, nebo co jim po něm dětičky nepřibívali a museli začít dokrmovat..rozhodně to nejsou 1-2%, řekla bych tak 10-20%...Původně jsem si dala limit do 6 neděl aspoň trochu kojit. Teď pokud to vydržím do 3 měsíců, budu šťastná jak blecha, ale jestli ne, svět se nezhroutí...:)