Přidat názor k článku Fenomén „kojení“

první dceru jsem kojila 11 měsíců, pak už sama od sebe přestala během týdne chtít, dělala u toho blbosti až přestala sát úplně. Myslela jsem, že u druhého mimča nebude problém s kojením..myslet znamená h...vědět:-), druhá dcerka už v porodnici dělala blbiny při kojení, hltala nehltala, sála nesála, odpojovala se neodopojavala se, kuckala nekuckala, každopádně jsem kojila jen proto, že jsem si říkala "je to to nejlepší co jí můžu dát" a tak jsem to vydržela 5měsíců, ale malá věčně uplakaná a pak už nepřibývala na váze.Takže přišlo na řadu um.mléko a úleva jak moje tak i malé, spokojenost viditelná na tom malém ksichtíku že z flašky teče mlíčko proudem.A já si teď s odstupem času říkám, že každé dítě je jiné, každá maminka je jiná a ať si každý zvolí to co mu vyhovuje.(po odkojení první dcery jsem byla horlivým zastáncem kojení, leč druhá zkušenost mně naučila).PS - nehledě na to, že přestávám věřit i v poučení, že kojení je pro miminko to nejlepší (vzhledem k životnímu prostředí a množství škodlivých látek, které tělo matky od dětství stihne absorbovat...ale to už je jiná kapitola).