Přidat názor k článku Fenomén „kojení“

Malý se mi narodil také ve 38 a téměř shodně: také jsem neměla mléko. Kojila jsem sotva měsíc, vymačkávala, co se dalo. Malý byl neklidný, já zoufalá, že mi to nejde. Snažila se uklidnit, prý všechno je to o pohodě a vůli. Volala jsem na laktační ligu, pila plno tekutin, nic zásadně nepomáhalo. Začala jsem s brekem přikrmovat a protože jsem nechtěla malému dávat pít z lahve, tak jsem ho nutila pít z injekční stříkačky přes můj prst. U toho plakal, já taky. Později, když si potvůrka navykl na lahev a tahal z prsu stále méňe, tak jsem ve vaně s teplou vodou odstříkávala zbytky mléka do misky a to jsem mu pak dávala. Takto jsme vydrželi do šesti týdnů.
Postupně jsme najeli na umělou výživu.
Malý se uklidnil, přestal plakat úplně, já se uklidnila. A vlastně celá rodina. Ti z toho byli také celí pryč.
Dnes je malému 17 měsíců. Je úplně v pohodě a musím to zaklepat, nebyl nemocný.
Kampaň na zázračné kojení je přehnaná. Měla jsem to vědět dřív.