Přidat názor k článku Fenomén „kojení“

I já jsem dnes na slovo kojeni trochu
alergická. Porod proběhl v pohodě,
zato kojení peklo. Nalitá prsa, k tomu
ploché bradavky, a malá se prostě nedokázala přisát. Když si vzpomenu
na hodinová týrání, kdy mi malou
silou rvali na prsa a ona plakala, je mi nanic. Nepomohl ani klobouček. Jedna
dost nesnesitelná sestra se rozhodla, že kojit prostě budu, takže jsem se
stále musela chodit hlásit. Bohužel
malá pořád nic, takže každé tři hodiny
jsem musela potupně chodit do sesterny
že se stále nedaří a malá brečí hlady.
Vydeptaly mě tak že třetí den jsem
byla na dně. Nakonec zapracoval zdravý rozum, začala jsem potají odstříkávat
a malou krmila přes stříkačku tak,
aby jsme navážily a mohly domů.
Při propouštění nás krásně chválily
jak jsme se rozkojily. Holčička se chytla až doma v klidu, nakonec jsem kojila plnně skoro do půl roka, bohužel
od začátku s hodně problémy. Málo mléka, malá nepřibývala, blinkala, prostě nic moc. Ke všemu pocity že jsem
prostě selhala. Teď je malé osm měsíců pryč, už nekojím vůbec, nebylo mléko.
Dostávala od půl roka Bebu Ha, bohužel
teď přestala pít i tu. Nikdo neví proč. Tak dáváme jogurty a kaše. Závěrem, příště jestli
budu rodit, už nikdy se nenechám vydeptat kvůli kojení tak jako kdysi.