Přidat názor k článku Jak bylo nakonec dobře, že jsem o kojení nic nevěděla

Milá Zlato, už jsem si na rodině přečetla dost názorů na kojení a nikdy jsem neměla potřebu reagovat, ale ty jsi mě dostala. Je dost maminek, které kojí i navzdory tomu, že z počátku to nešlo. Je ale také dost maminek (a články na rodině jsou toho důkazem), které nekojí jen díky chybám, které udělali ony samy z neznalosti, ze stresu a díky radám dětských sestřiček nebo laktačních poradkyň. Já sama jsem měla pozdní nástup laktace a jsem přesvědčená, že jen díky tomu, že jsem neobhájila své právo mít své naprosto zdravé dítě u sebe od prvních minutek, s něčím takovým jsem totiž vůbec nepočítala a je smutné, že v některých porodnicích si maminka musí obhajovat svoje práva na dítě. Vybojovala jsem si roaming-in až čtvrtý den a jako zázrakem se mlíčko spustilo. Takže budoucím maminkám prvorodičkám bych poradila aby si přecejen nějaké informace o kojení přečetli z nějaké kvalitní literatury. Rady, které propaguje laktační liga jsou ve své podstatě správné jen se nesmí brát tak úplně jako, že všechno musí být tak předpisové. Vždyť kojení je malý zázrak a není potřeba si odškrtávat bod po bodu od laktační ligy jestli jste ho splnili. Hlavní je podle mě mít své dítě u sebe, mít na kojení klid a čas, bez stresu o tom přemýšlet, zda by se to nedalo dělat lépe, užívat si to jako součást péče o dítě. S tím dudlíkem - brát ho do porodnice je vážně blbost a to nejen kvůli kojení, naučte se maminky uklidnit své dítě jinak, nebuďte líné, což takhle o tom popřemýšlet a zkusit co by potřebovalo. Berte to jako radu od maminky co dudlík nepoužívala. Moje dítě taky dost brečelo a víte co potřebovalo - zkrátka fyzický kontak s maminkou. Je to časově náročné, ale vyplatí se vám to.