Přidat názor k článku Jak bylo nakonec dobře, že jsem o kojení nic nevěděla

Mě to tedy ze začátku bolelo děsně, hodná sestřička mi přinesla kloboučky, s těma to bylo dobré. Pak měla službu jiná, když jsem ji poprosila o košíčky - řekla, že je to zbytečné, že to pak malé jde hůř. (No a taky mi řekla, že mám malá prsa, tak bych měla u kojení sedět. Ale já si sednout nemohla - po porodu mi dvě hodiny zastavovali krvácení a byla jsem "dole" opravdu zbědovaná. Koukla se tak na mě, když jsem řekla, že sedět nemůžu... No dobře, byla to děstká sestra, tak nevěděla, co mám za sebou. Ale stejně by asi hned neměla soudit. No nic, to je z jiného soudku a spíš by to bylo do diskuze o chování zdravotnického personálu). Celý víkend jsem říkala, že mě to bolí. Vždy mi bylo řečeno, že je to normální. V pondělí přišla jiná sestra, ptala se na kojení a já že to bolí. A ona že to bolet nemá, takže to zkusíme jinak ... No doma jsem měla jednu bradavku do krve, přemlouvala jsem se vždy, než jsem malou nechala přisát a zatínala zuby. Pak jsme koupili lahvičku Avent a já vždy z toho nebolavého kojila a pod druhým držela lahvičku, teklo to do ní a malá to pak z toho vypila. No a když se zahojilo, kojila jsem z kloboučky Avent.