Přidat názor k článku Jak bylo nakonec dobře, že jsem o kojení nic nevěděla

Ty to děvče myslíš dobře, ale to zaklínadlo instinkty a skutečnou vůlí chtít kojit je nepřesné a nikterak nepovzbudí, protože já věřím tomu, že nekojící matky "opravdu chtěly".
Víš, jak mě se povedlo kojit druhé dítě? Byla jsem smířená, že mi to nekojí, po ničem jsem nepátrala(byl rok 1988 a ani to nešlo:), nechala jsem si dítě nosit, jak bylo normální, kolikrát ani pít nechtělo.. A při propouštěcí vizitě mi sdělili, že je malá plně kojená.Mě to doslova překvapilo. Skutečnost, že jsem potom vydržela 2 měsíce kojit v jednom kuse, než se to opravdu rozjelo, byla dána mou předchozí zkušeností s UM, věděla jsem, že i nekojené dítě řve a navíc zvrací. Takže shrnuto, byla jsem přesvědčena, že nejsem kojící typ, dítě bylo odnášeno,samozřejmě mělo dudlík, možná jsem ani tak nějak na kojení netrvala a přesto jsem malou kojila na tu éru slušný čas. Jak říkám, je to záhada a chce to hlavně klid.